Milí SPINKÁČKOVÉ – je za námi zvláštní noc –

Noc s Andersenem 2010.

Mohli se jí zúčastnit ti z vás, kteří se ve škole po celý měsíc snažili splnit stanovené podmínky, dostali důvěru od kamarádů a paní učitelky a především obdrželi souhlas rodičů.

Po Večerníčku a večeři se vám mimořádně otevřely dveře školy a vy jste, vybaveni spacáky, pyžamky a baterkami šli připravit svoje místo pro spaní. Některé maminky nedůvěřivě nakukovaly, jestli to zvládnete, ale mohly být bez obav, povedlo se.

Pak zazněla melodie o žácích 3.B. Známá dvojice Mach a Šebestová vás uvítali na zdi tělocvičny, která se proměnila v malé kino. Za mikrofonem nás vítala tato dvojice na živo! Děti tu čekaly i další pohádkové postavy, které nám připravily úkoly – ale nepředbíhejme.

Nejdřív jsme si společně zopakovali, jak se má "spinkáček" chovat, protože zdraví a bezpečnost je to nejdůležitější. Pravidla to byla jednoduchá a po celou dobu bylo znát, že je všichni mají na paměti!

Pak začala náročná část – museli jste dokázat, že umíte  číst neznámý text. Byl opravdu náročný – všem spinkáčkům ho poslal spisovatel a básník Pavel Šrut. Je to část jeho nové knížky o lichožroutech, kterou ještě nikdo neviděl – jen my. Ještě že nám s tím Mach, Šebestová  a jejich mikrofon pomohli. Každý četl asi 1 minutu, celkem tedy přes 36 minut. Vydrželi to všichni, nikdo se neulil.

Aby nepřišla únava, rozdělili se všichni do skupin a spolu s dospělými průvodci začali plnit úkoly z pohádek: pomohli jste obéznímu Krtečkovi  prošťouchnout chodbičku, poslepu jste s myškou hledali poztrácené kytičky, po leknínových listech se dostali k lovení ryb, princi Jiříkovi doplnili a zazpívali zapomenutou písničku. Aby nikdo při čekání na úkoly neusnul, připravil vám pan mlynář kličkovanou. A Mach do toho navíc pouštěl kreslené pohádky…

Byl to šrumec, takže jsme se na chvíli posadili a  poslechli si úvod do nejznámější Andersenovy pohádky o střípcích zlého zrcadla, které dosud létají mezi námi…a tajemný příběh o Sněhové královně mohl začít. Na stěně jsme sledovali laskavou Gerdu, jak přemlouvá maminku, aby se ujali chudého chlapce choulícího se ve vánici…a jeho proměnu, když se mu do oka zapíchl střípek kouzelného zrcadla…

Jenže pak Mach řekl, ať si na příběh zajdeme do kina a začala poslední část večera: pohádkový kvíz.

Děti  poznávaly pohádky podle obrázků ale i podle"hlášek" – bylo to docela těžké (už proto, že Popelka není Popelka, ale Tři oříšky pro Popelku ). Pak se postupně odkrývaly obrázky, ale to už byla cítit únava. Však už byla půlnoc! Než  se spinkáčkové nasoukali do spacáků, Mach, Krteček a  všichni ostatní se zbavili převleků a přišli nám dát s kytarou dobrou noc.

Většina z nás je stejně poznala, protože táborníky z Prosatína, kteří celý program

ve spolupráci s učitelkami nachystali, známe z různých akcí pro děti. Patří jim veliké poděkování, stejně tak i vám všem spinkáčkům. Dodrželi jste všechno, na čem jsme se domluvili, a my jen doufáme, že NOC S ANDERSENEM vám přinesla nejen pěkné zážitky, ale i také poselství, které měla předat: ČTENÍ JE KRÁSNÉ DOBRODRUŽSTVÍ.