...do kuchyně ilustrátora.
Není dudek jako Dudek
"Už spí, jako dudek," říkají s úlevou maminky. Pochybuji, že některá dudka viděla, natož spát! My už ale víme, jak kreslí Dudek – a to je opravdu zážitek. Ve čtvrtek 8.4.2010 nám školní den zahájil pan Adolf Dudek, malíř a ilustrátor, ale taky bavič a pohotový komentátor.
S dětmi jsme si o jeho vystoupení povídali. Cítily se v jeho společnosti dobře – zbytečně je nenapomínal, naopak je v dobrém povzbuzoval. Jasně řekl, co si přeje a děti to respektovaly – přestože s nimi dováděl, dokázal je velmi rychle uklidnit. Neustále nás držel v pohotovosti – podněcoval naši fantazii: nejprve jsme s očekáváním žasli, co se mu líhne po rukou. Pak už jsme chtěli přispívat vlastními nápady, na co by se mohl proměnit kruh, kapka, nebo třeba pětka…
Dokázal nám, jak je jednoduché nakreslit, co chceme – ušatého králíka nebo ptáka s vrtulí. Chce to jediné – nebát se začít a CHTÍT, věřit si.
To jsme taky udělali a s důvěrou ve své schopnosti jsme mu nakreslili plakát – s veselými prasátky, kočkami, mývalem na skejtu, kravičkou s vrtulí, opicí s deštníkem, motýlem v helmě a bůh ví, co ještě jsme vymysleli. Chtěli jsme mu nějak poděkovat za pomalované obličeje, věnování v knížkách, desítky smajlíků a především za krásnou kočku pro všechny děti.
Tak díky moc, pane Dudku. Až se příště setkáme s knížkou, kterou jste ilustroval, bude nám určitě bližší.